Hesla z oboru dopravy ze slovníků:legenda: Příruční
slovník jazyka českého
dopravce, -e m. kdo dopravuje, zejm. po živnostensku. Soukromý dopravce. dopravce, -e m. kdo dopravuje, dř. zejm. po živnostensku: osobní d. drožkář; nákladní d. dopravce, e m (5. j. -ce) osoba, instituce provádějící dopravu a přepravu
přepravce, -e m. dopr. každá smluvní strana (odesilatel i příjemce) mající smlouvu s dopravním podnikem. přepravce, -e m. (5. j. -ce) dopr. ten, pro koho se přeprava provádí (tj. odesílateli příjemce) přepravce, e m (5 j. -ce) osoba n. instituce, pro kt. se přeprava provádí
lístek, -tku m. zdrob. k list. Rozchodník s drobnými lístky a žlutými kvítky. Thom. Bot. samostatná část čepele listu v listu složitém; část okvětí n. kalichu u květu, plátek. Lístky okvětní, kališní. Psal něco na malý lístek kousek papíru. Něm. Poněk. zast. korespondenční lístek dopisnice. Hodil [listonoš] na stůl pohlední lístek. Maj. Její [kolonie] obyvatelé jsou rozseti po Čechách, docházejí od nich lístky dopisnice. Nor. Hlasovací lístek rozhodne. Dyk. Zajdu si pro lístek do divadla vstupenku. R. Svob. Jiří kupoval si lístek, když do stanice veběhla lokomotiva jízdenku. Baar. Zástavní lístek vydaný zastavárnou na zastavený předmět. Chlapík na lodi neměl rybářského lístku opravňujícího k chytání ryb. Vanč. Jídelní lístek seznam pokrmů v hostinci. Stravovací lístky pro nezaměstnané. Voj. svolávací lístek k povolávání příslušníků zálohy k činné službě. Pošt. lístek dodací, zpáteční potvrzení adresátovo, že přijal zásilku. Obchodní odpovědní lístek potvrzení odesilateli, že zásilka byla adresátovi doručena. Zbož. kovové lístky šalbice, nepravé zlato lístkové, nepravé pozlátko. Ličidlové lístky.
lístek, -tku m (T1) 1. zdrob. k list 1, 2, 4: l-y borůvčí; korunní l-y plátky; mot. část složeného listu; - kartotéční l.; - l. na vlak jízdenka; l. do divadla vstupenka; výpůjční l. 2 pohlednice; dopisnice: poslat l. z dovolené; - korespondenční l. 3. tenký plátek: l. zlata; lístkový příd. k 1: kalendář útržkový; l-é těsto kt. po upečení tvoří tenké plátky; lísteček, -čku m zdrob.
jízdenka, -y f. lístek opravňující k jízdě některým dopravním prostředkem. Podal průvodčímu [ve vlaku] jízdenku. Vrba. Přestupní jízdenky. jízdenka, -y ž. (2. mn. -nek) lístek opravňující k jízdě dopravním prostředkem: j. na osobní vlak, na rychlík; dělnická zpáteční j.; roční j.; volná j. na elektrické dráze; železniční, autobusová j. jízdenka, -y ž lístek opravňující k jízdě (veř.) dopr. prostředkem: koupit si j-u na vlak, na autobus; předplatní j.
legitimace (vysl. -ty-), -e f. (gen. pl. legitimací, řidč. legitimac) průkaz o totožnosti osoby n. o jejím oprávnění k jistým úkonům; průkaz příslušnosti k některému společenství. Rozhodovala [při přidělování bytů v obecních domech] známost a politická legitimace. Přít. Legitimace občanská, úřední. D Práv. akt, jímž se nemanželské děti uznávají za manželské. D oprávnění, ověření, zmocnění, uznání. Mluvčím jejich [obhájců R. K.] stal se žurnalista, jenž neměl nejmenší legitimace svým vzděláním, aby směl do vědeckého sporu promluvit. Herb. Petenty [kyjevské u ruské vlády] nenapadlo, že by musili mít nějakou legitimaci od národa, mají-li v Rusku požívat autority. Mas. legitimace [-ty-], -e (†legitimací, -í, J. z Hv.) ž. (z lat. zákl.) 1. průkaz o totožnosti osoby; průkaz o členství v něj. organizaci, o příslušnosti k něj. společenství n. o oprávnění k jistým úkonům: občanská l. občanský průkaz; vykázat se l-í; - členská l.; stranická, politická l.; l. Revolučního odborového hnutí; akademická l. vysokoškoláků; - úřední l.; čtenářská (výpůjční) l. průkaz opravňující ke čtení a vypůjčování knih v některé knihovně 2. práv. (k čemu) oprávnění, zmocnění k jistým úkonům: l. k podání žaloby; l. vlády k zásahům do vnitřního politického života 3. práv. uznání nemanželského dítěte za manželské: l. dítěte dodatečným sňatkem rodičů; - legitimační příd.: l. průkaz, listina; obch. a peněž. l. papíry legitimující držitele k uplatnění práv; - l. řízení legitimace [-ty-], -e ž <l>průkaz o totožnosti, oprávnění, o členství apod.: občanská, stranická l. cestovní l. průkazka
místenka, -y f. poukázka na místo. Inturist poskytuje cestovatelům jízdenky, místenky - v Rusku se totiž prodá na vlak jen tolik lístků, kolik je tam míst k sezení. Přít. D druh hádanky, k jejímuž rozřešení se musí nalézti a dopředu n. dozadu přidati jisté příslovce místa. místenka, -y ž. (2. mn. -nek) poukázka na místo k sedění ve vlaku ap.: předprodej m-ek místenka, -y ž poukázka na místo k sedění ve veř. dopr. prostředku: předprodej m-ek
nástupiště, -ě n. místo, kde se nastupuje. Jen nástupištěm pro cestu do Italie mu [Goethovi] byly Čechy. Jirát. Fronta měla jeden směr: proti ústředním mocnostem. Ale nástupiště se nabízela tři. Krat. Žel. zvýšená plocha podél kolejí osobních nádraží usnadňující nastupování n. vystupování osob a dopravu zavazadel a zásilek, peron. Voj. místo v kasárnách určené k nastoupení hotovosti. nástupiště, -ě s. (2. mn. -šť) místo, kde se nastupuje (zvl. do vlaku); perón: vlak právě vjíždí na n.; odjezd z druhého n.; přen. n. k válce (o zemi, o státu) nástupiště, -ě s (2. mn. -šť) místo, kde se nastupuje (zvl. do vlaku), perón
V PSJČ heslo perón není. perón, -u m. (6. j. -ě, -u) (z něm. driv. fr. zákl.) hovor. (železniční) nástupiště: čekat na p-u na vlak; chodit po p-ě; → expr. zdrob. perónek, -nku m. (6. mn. -ncích); - perónní, perónový příd.: p-ní lavice; p-ová svítilna; p-ní lístek vstupenka na nástupiště; žel. p-ní kolej u nástupiště (perónu) pro osobní vlaky; p-ní podchod podzemní chodba spojující nástupiště s výpravní budovou perón, -u m <n<f> hovor. (železniční) nástupiště; -ní příd.: p. lístek
refýž (ps. též refuge, vysl. refýž), -e f. zvýšené vyhrazené místo v jízdní dráze, zvl. úzký, zvýšený chodník jako nástupiště u stanic elektrických drah n. útočiště chodců při přecházení, ostrůvek. Auto projíždělo mezi refyží a chodníkem. Nár. p. Stanul [Pavlát] bezradně na refýži elektrických drah. O. Han. Zavedly se jednosměrné ulice, stavěly se refuge. Přít. refýž (dř. ps. též refuge), -e ž. (z fr.) zvýšené místo v jízdní dráze, zprav. jako nástupiště městské dopravy; nástupní ostrůvek; → expr. zdrob. refýžka, -y ž.; - refýžový příd. refýž, e-ž <f> zvýšené nástupiště městské dopravy (na vozovce), nástupní ostrůvek
sleva, -y f. (dobrovolné) snížení platné ceny při prodeji zboží. Majitel pekárny neposkytoval slevy. Dur. „Hospodář" vybírával často poplatky za inserty napřed a raději se slevou, jen aby sehnal peníze. Herb. Žel. tarifní slevy. Přen. Člověk a život učiní spolu rozumný kompromis, vymezí si vzájemné slevy a ústupky. Šrám. Ze svých zvyků, rozmarů a způsobů nepřinesla manželství ani jedné slevy. Svob. Netrpěla nám [matka] škemrání o nějakou slevu svého rozhodnutí. Krás. sleva, -y ž. snížení ceny, poplatku ap., zprav. jen v urč. případech: poskytovat slevu; požadovat slevu; s. jízdného; s. na spotřební zboží; s. na cle, na dani; prodávat se slevou sleva, y ž snížení ceny, poplatku: prodat se s-ou; poloviční s. jízdného pro děti; poskytovat s-u
pokladna, -y f. schránka n. místnost na uschování peněz a cenných věcí, obyčejně zvlášť k tomu upravená. Přistoupil k malé železné pokladně v koutě. Čech. Vyloupil s jinými lupiči pokladnu koleje. Lum. V jeho pokladně nalezena poslední vůle. Herrm. Přehlidnuv knihy, pokladnu a spisy, odevzdal plnou moc do rukou Hrabcových. Herb. Kdyby [lidé] jen dost málo uložili v pokladnu svou, bude tato malá summa úžasný míti účinek. Durd. Přen. [Knihovna Kórnická] stala se jednou z nej důležitějších pokladen literárních památek. E. Jel. [Řečí K. Světlé] obohacuje se též velmi platně pokladna jazyka našeho. Zákr. Autor otevřel pokladnu své duše. V. Mrš. Obch. kontrolní pokladna skřínka rozmanitého tvaru s jednou n. několika zásuvkami na peníze, s ručním n. samočinným zapisováním příjmu, sloužící ke kontrole tržby v obchodech; hlavní pokladna, příruční pokladna; pokladnu odevzdati, prohlížeti a pod. D místo n. místnost určená pro přijímání n. vydávání peněz. [Nádražní] hlídač oznamoval, že je pokladna otevřena. Rais. Spěchal k areně dlouho již před otevřením pokladny. Svob. Otočil se na patě a pádil k pokladně pro lístky. Herrm. D instituce, úřad mající na starosti správu majetku, jmění určeného k jistému účelu; tento fond, majetek sám. Já za to mistrovské dílo obdržel právě tolik, co dostal Nicolas Éve od královské pokladny za všech 42 vazeb. Čap. Ch. Obecní pokladně po tom nic není. Květy. Musil až do zemské pokladny na Malou stranu. Herrm. V Uhrách nešetřili státní pokladny. Durd. „Já musím dát ty peníze do chudé pokladny" do fondu určeného pro obecní chudé. Svob. Práv. sirotčí pokladna úřad spravující peníze nezletilých sirotků. Círk. luterská Boží pokladna. D nemocenská pokladna, často jen pokladna pojišťovna pro případ onemocnění; u horníků bratrská pokladna jež má obor širší působnosti. U nemocenské pokladny nebyla ohlášena. Durd. V pátek jsem bral nemocenskou pokladnu peníze z nemocenské pokladny. Přít. pokladna, -y ž. (2. mn. -den) 1. zvlášť upravená schránka, řidč. místnost na uschování peněz a cenných věcí: nedobytná, ohnivzdorná p.; uložit peníze do p-y; příruční p.; kontrolní p.; vyloupit p-u; přen. kniž. bohatá p. literárních památek (E. Jel.) pokladnice; obch. slang. odevzdat p-u hotovost v pokladně 2. místo (místnost) pro přijímání n. vydávání peněz (obyč. s okénkem n. přepážkou, přes kt. se jedná): nádražní p.; koupit si vstupenku u p-y 3. (dř.) úřad spravující peníze určené k jistému účelu; tyto peníze samotné: obecní, státní p. erár, fiskus, práv. sirotčí p.; nemocenská p. (dř.) nemocenská pojišťovna; → zdrob. pokladnička v. t. pokladn|a, -y ž. schránka na uschování peněz, cenných věcí: nedobytná, příruční p.; uložit peníze do p-y 2. místo k přijímání n. vyplácení peněz: p. samoobsluhy; nádražní p..; kupte si vstupenky u p-y 3. instituce spravující peníze k urč. cílům, hospodařící s nimi: státní p.: -í příd.: p. kniha, blok, hotovost; -ička, y ž. zdrob. k 1: střádat peníze do p-y střádanky; pokladní, -í ž: paní p.
průvodčí, -ho m. zřízenec pověřený prodejem n. revisí jízdenek ve veřejném dopravním prostředku, konduktér. Průvodčí hnal se do kupé. Rais. Stál jsem ve voze průvodčího nákladního vlaku. Čap. Ch. D kdo někoho doprovází. Branislava spěchala se svými průvodčími k Děvínu nazpět. Ritt. Napřed výrostkové, chlapci malí i velcí, všichni silně výskající, za nimi medvěd se svým průvodčím. Jir. Veš je věrným průvodčím člověka. Hol. D kdo provádí, vodí při prohlídce. Ani průvodčí středověkou mučírnou nemohl truchlivějším způsobem vykládati o jednotlivých číslech svého strašného inventáře. Čap. Ch. průvodčí, -í f. k průvodčí; průvodkyně. Listonošky a ženské průvodčí pouličních drah v Říši. Venk. průvodčí adj. týkající se průvodčího n. doprovázení. Podněcovatele paniky, běsnícího Isersteina vyvlekli [konduktéři] z vagonu a zavřeli do průvodčího vozu. Lier. Slyšel to i dvorní rada Mukovský, který jediný stál s Tyndou a který své starší průvodčí právo k ní Mourovi postoupil s poklonou. Čap. Ch. D provázející, průvodní. Děkuji ti, pane Jiskro, za průvodčí list. Hál. V čele sboru průvodčího jel Mutina z Kostomlat. Klicp. Zároveň sdělena majoru nehoda průvodčího sedláka. Havlasa. Olave, pospěš rychle dolů k otci, aby vyslal průvodčí loď na moře. Tomsa.
průvodčí, -ho m. 1. (též -í ž.) zaměstnanec prodávající, kontrolující jízdenky ve veřejném dopravním prostředku: p. tramvaje, osobního vlaku †2. průvodce 1, společník, druh 1: stal se (pes) jeho hlavním p-m na všech cestách (Něm.) *3. průvodce 2: p. vedl nás (turisty) k hrobu (Mach.) †průvodčí I příd. průvodní 2, 3, doprovodný: houfec jezdců p-ch (Jir.); p. hvězda (Něm.); - p. list od krále římského (Pal.) glejt
průvodčí, -ho m (2 mn. -ích) dopr. zaměstnanec kontrolující jízdenky: p. autobusu, vlaku; p., -í ž
zastávka, -y f. ustání v pohybu, zastavení. Projela opatrně a s častými zastávkami asi sedm neb osm verst. Havl. Za tu chvilku, co běžel, uběhl se tak, jako kdyby bez zastávky pálil ze vsi do města. Hol. Hráli každou větu bez zastávky. K. J. Ben. Pro smích nemohla v řeči bez zastávek pokračovat. Prav. Po celém rynku byla tlačenice a zastávka u každého stánku. Salich. Vladimír učinil z nahodilé zastávky v hostinci bohatou hostinu. Čech. Ještě zamířil jsem na zastávku do Hynkovy jizby. Čech. Lidé do kola se vyhýbali [prchajícímu]‚ k zastávce se nikdo nepozved' zadržení. Heyd. Voj. malá, velká zastávka krátké n. delší přerušení pochodu n. přesunu. D místo, kde se někdo n. něco zastavil n. zastavuje. V Habrůvce mají svou noční zastávku. A. Mrš. Norimberk měl být poslední mojí zastávkou. V. Mrš. Jeho první kontrolní zastávka byla v portýrně. John. D místo, kde pravidelně zastavuje nějaký prostředek hromadné dopravy. Milada vystoupila na malé zastávce poutnického místa. R. Svob. Dům, v němž bydleli, byl nedaleko zastávky elektrické dráhy. Hvězda. Žel. místo na trati bez kolejového rozvětvení, sloužící jen k vystupování a nastupování cestujících, po př. k odbavování zavazadel.
zastávka, -y ž. (2. mn. -vek) 1. zastavení (ve význ. I 1, 2): utíkal celou cestu bez z-y; plná výloha lákala kupce k z-ce; - udělat z-u v řeči 2. místo, kde se někdo, něco zastavil, zastavuje; zastavení I 2: Tábor byla jeho poslední z. na cestě jižními Čechami 3. místo, kde pravidelně zastavuje něj. hromadný dopravní prostředek; stanice II 1: z. elektrické dráhy; autobusová z.; z. na znamení; dopr. bezpečnostní z. (na svahu); železniční z. místo na trati bez kolejového rozvětvení, sloužící zprav. k vystupování a nastupování cestujících zastávk|a, -y ž 1. zastavení (se) 1, 2: bežel celou dobu bez z-y; - z. v řeči pauza 2. místo zastavení (se) 3: z. na cestě domů 3. místo, lde pravidelně zastavují prostředky hromadné dopravy: z. autobusu stanice; železniční z,; -ový příd.: z. autobusu
stanice, -e f. místo, kde zastavuje hromadný dopravní prostředek, budovy a jiná zařízení u tohoto místa. Děj se koná v čekárně malé stanice na železnici. Pfleg. V malé stanici Uhersku vjel rychlík do nákladního vlaku. Mach. Vešel jsem do tramwaye na přední plošinu. Před druhou stanicí přišel průvodčí Vach. Dopr. stanice železniční, přestupní, konečná a j. D Řidč. zastavení, místo zastavení. Město je prý velice malebné, vyvolil jsem je za první naši stanici a umluvíme se zde o další cestě. Zey. Vojsko přirazilo. Řeklo se mu, že je zde stanice obědní. Ner. Stávalo se někdy, že její výrok poskytl thema pro celou jich procházku až ku svatopetrské věži, obvyklé to stanici jich rozchodu. Čap. Ch. Babička klečela dlouho u každé stanice [křížové cesty]. Podl. D Řidč. stanoviště. Jen společenstvo pražských vozejčkářů má tu jednu ze stanic svých. Ner. Naléhavá nutnost ujíti mrazení, která zahnala ospalého krčmáře na stanici mezi láhvice a vinné sklenky, uchvátila všechny, kdož byli na cestě. Slád. Koníři tvořili tehdáž v severním Boleslavsku jediný jen spolek, který měl v městečku Osečně hlavní stanici. Svět. Mysl. místo pro pozorování tahu ptáků n. zvěře vůbec. D místo, kde vykonává službu n. je k ní připraven nějaký úřední orgán, pomocná organisace, technická služba a pod. Po četnických stanicích letí nějaká výzva nebo dotaz. Šrám. Viděli plynárnu a elektrárnu, skladiště kadlubů, hasičské stanice. Dur. V neděli ráno musili přijeti na Žofín s povozem záchranné stanice. Herrm. Pak se ptala [paní] na chmel, na řepu a bude-li v zimě skutečně ve dvoře stanic na zkoušení řep na semeno. Kun. Hřebci k jaru rozjeli se po stanicích. Baar. Kde toho potřebu shledali, zřídili [jesuité] stálé missijní stanice. Rez. Vůz zmírnil jízdu a zastavil před benzinovou stanicí. Poláč. Pražská spalovna je dílem domácího průmyslu, po jejím vzoru byla postavena spalovací stanice v Kalkutě Zpravodaj. Ze sousedního města, kde byla telegrafní stanice, přinesl zvláštní posel telegram. Jir. V květnu 1923 se začčalo s pravidelným vysíláním stanice kbelské. Přít. Dva roky poté zachránila jiskrová stanice trosečníky při srážce lodí. Týd. rozhl. Meteor. hydr. vybrané místovybavené přístroji a jejich ochranným zařízením, kde se koná pravidelné pozorování. Zeměd. výzkumná stanice: traktorová stanice. Telef. účastnická stanice telefonní přístroj zapojený do sítě. Stanice telegrafní. Rozhl. vysílací stanice.
†stanica, †stanice I, -e ž. (z rus.) válečná korouhev (zvl. Polabských Slovanů) (Jir.) stanice II, -e ž. 1. místo, kde zastavuje něj. hromadný dopravní prostředek, a potřebné zařízení takového místa: železniční s. nádraží; autobusová s.; s. tramvají, podzemní dráhy; poštovní s. dostavníků (dř.); počáteční, konečná, nástupní, přestupní, výstupní s.; nastoupit, vystoupit, přestoupit ve s-i; lidé se vyhrnuli ze s. ze staniční budovy, z nádraží; osobní, nákladní s.; stálá s.; s. na znamení; dopr. nácestná s.; nakládací, vykládací s.; s. určení cílová; vlakotvorná s.; náčelník (dř. přednosta) s.; voj. zásobovací s. 2. poněk. zast. zastavení, místo zastavení; zastávka: první jeho s. byl pivovar (Herrm.); vyvolil jsem je (město) za první naši s-i (Zey.); zř. obědní s. (Ner.) *3. stanoviště 1: (spolek) měl v městečku hlavní s-i (Svět.) 4. místo n. pracoviště vybavené příslušným zařízením pro různé služby veřejnosti: s. Veřejné bezpečnosti; požární s.; - záchranná s. (hovor.) záchranná služba; s. první pomoci; s. lékařské pohotovostní služby; hygienickoepidemiologická s.; transfúzní s.; záchytná s. (pro alkoholiky); - misionářská s. v tropech; - výzkumná, šlechtitelská s.; inseminační s.; strojní a traktorová s. (zkr. STS); - meteorologická s.; strojní početní s.; - čerpací s.; čisticí, spalovací s.; - vysílací, přijímací (rozhlasová, televizní aj.) s.; transformační s.; retranslační s.; (telefonní) účastnická s.; telegrafní s.; radiolokační s.; radarová s.; - polární s. 5. archeol. místo, kde sídlili lidé ve starší a střední době kamenné: paleolitická s. v Dolních Věstonicích; → zdrob. k 1, 4, zprav. expr., stanička, -y ž.: horská s. lanové dráhy; - vysílací s.
stanice, -e ž 1. místo, kde zastavuje hromadný dopravní prostředek; zařízení k řízení hromadné dopravy: autobusová, železniční s. 2. místo nebo pracoviště vybavené pro růz. služby veřejnosti: s. první pomoci; záchytná s.;strojní a traktorová s.; vysílací s.; staniční příd.: s. budova; - s. sestra řídící práci urč. úseku v nemocnici
pasažér (zast. pasažír), -a m. cestující. Pasažéři v omnibuse střídali se neustále. Klost. [Plavci] povalovali se po lavicích, očekávajíce pasažéry. R. Svob. Dvířka vagonů zapadala za posledními pasažery, parostroj hvízdl. Herrm. Sotva se ocitne na pevné půdě, chodí po ní jako pasažér po palubě parníku za bouře. Hlad. Jezdil jsem, slepý pasažér, na střechách bleskových rychlíků bez lístku. Olb. Slovo „madame" proklouzlo mezi ostatními jako slepý pasažér nepozorovaně, bez povšimnutí. Čech. Kamarádi ho [studenta] svedli, a za krátký čas byl z něho veselý pasažír dobrodruh. Hál. pasažér (†pasažír Ner.), -a m. (pasažérka, -y ž.) (z fr.) poněk. zast. cestující: p-ři ve vlacích, autobusech, letadlech; dnes běžné jen v ust. spoj. slepý n. černý p. kdo neoprávněně cestuje zadarmo, bez jízdenky; pasažérský příd.: p-é lodi; p-á letadla pasažér, -a m <f> zast. cestující: běžně jen černý p..; -ka, -y ž
omnibus (vysl. -ny-), -u m. povoz pro hromadnou dopravu osob, obyčejně s koňským potahem. Sotva jsem slezl s vozu, jest tu [na nádraží] kočí z omnibusu. Zel. Na lavičku jsem si sednul - tam, kde omnibusy přepřáhaly koně. V. Mrš. Po nové silnici, vedoucí od stanice dráhy k okresnímu městu, rozjel se nízký, starý omnibus. R. Svob. omnibus [-ny-], -u m. (6. j. -u, -e) (z lat.) (dř.) povoz pro hromadnou dopravu osob, pův. s koňským potahem: koňský o. dostavník; jet o-em; přen. expr. velké, neforemné vozidlo; omnibusový příd.: o. kočí omnibus [-ny-], -u m (f<l) silniční motorové vozidlo pro hromadnou dopravu
| hlavní
stránka > různé >
článek podrobně | |