Nálezu ÚS - právo na přirážku a totožnost - (souhrn)Ústavní soud vyjádřil stanovisko, že sankcionování cestujících bez platné jízdenky dopravcem není protiprávní a neznamená nerovnováhu v právech stran.Spisová značka: Pl.ÚS 33/2000 ze dne 10.01.2001 Sbírka nálezů a usnesení: N 5/21 SbNU 29 Protiústavnost některých ustanoveních § 18a zákona o silniční dopravě 78 nález ÚS ze dne 10. 1. 2001 Ústavní soud zamítl návrh, podle něhož se má zrušit v silniční zákoně 111/1994 Sb.: § 18a odst. 1 písm. c) ve znění: "uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné na vymáhání přirážky", § 18a odst. 2 písm. b) věty za středníkem ve znění: "neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo se prokázat osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení přirážky" a § 18a odst. 3 zákona ve znění: "Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 000 Kč." jak požadoval návrh, a to z důvodu rovnosti smluvních stran před zákonem. Jednostranné sankcionování cestujícího dopravcem znamená podle navrhovatele nerovnost v právech. Navrhovatel přitom vycházel z Listiny základních práv a svobod a z dalších zákonů. Další důvod navrhovatel uváděl, že jde o soukromoprávní prvek ve veřejnoprávní normě. Nakonec uvedl důvod, že zamezení jízdy osobě bez jízdenky může dopravce řešit technickými prostředky. Ústavní soud návrh zamítl zejména z důvodů: V dopravě je veřejnoprávní prvek tím, že je doprava dotována ze státního nebo jiného podobného rozpočtu. Cestující uzavírá konkludentně smlouvu nastoupením a tím přistupuje na podmínky, za jakých je služba nabízena a to i na určitý druh smluvní pokuty. ÚS cituje stanovisko ministerstva, podle něhož, volně citováno: ´V zákoně jsou upravené povinnosti jedné strany (cestujícího) a je na této straně, zda na takto předložené podmínky přistoupí. Právní úprava tak jak je, cestujícího chrání, neboť bez ní by si mohl dopravce diktovat podmínky libovolně. Podmínky přepravy jsou zveřejněny, cestující má tak možnost se s nimi seznámit před uzavřením smlouvy. Přeprava je uskutečňována za přispění prostředků z veřejných rozpočtů a i proto je třeba poskytnout ochranu před neplacením jízdného.´ ÚS argumentuje, že: "Rovnost jejich postavení znamená především, že zde není vztah podřízenosti a nadřízenosti, a to, že žádný z účastníků tohoto vztahu nemůže v zásadě jednostranným úkonem vnutit jinému nějakou povinnost. Rovnost postavení účastníků soukromoprávních vztahů nemůže však sama o sobě vyloučit stát z možnosti (nebo dokonce povinnosti) zákonem do soukromoprávního vztahu zasáhnout." A dále, že v celkovém kontextu zde není nesoulad mezi povinnostmi dopravce a povinnostmi cestujícího (red. pozn: zákon je především o povinnostech dopravce a o dohledu nad dopravcem; dohled nevykonávají cestující, ale úřad). Je na cestujícím, zda nabízenou službu přijme (nastoupením) a pak je povinen platit jízdné; cestující přistupuje i na další ujednání, jakými jsou povinnost mít u sebe jízdenku a prokázat se jí, a v opačném případě může být cestujícímu účtována smluvní pokuta. Sankce, kterou může dopravce uložit, je za nesplnění povinnosti zaplatit jízdné. Zákonným limitem 1000 Kč je cestující tímto limitem chráněn před svévolí dopravce. ÚS znovu opakuje, že je na vůli cestujícího, zda svým nástupem přijme podmínky přepravy i podmínky sankce. Podobný postup je běžný i v zahraničí. Mechanické bránění vstupu cestujícím bez jízdenky by zpomalovalo dopravu a prodlužovalo jízdní doby. Plné znění nálezu zde. 2012 revisor. cz |