Nález ÚS - nepřiměřenost výše nákladů za zastoupení v r. 2011 (souhrn)


Stěžovatelka skupovala pohledávky od dopravního podniku a ty pak, v celkovém počtu desítek tisíc kusů, žalovala jednu jak druhou, jen s výměnou několika údajů.
V těchto rutinních soudních řízeních byla zastoupena advokátem. Hodnota sporu činila něco přes 1000 Kč, náhrada odměny advokáta činila necelých 7000 Kč bez daně.
Okresní soud nepřiznal stěžovatelce nárok na náhradu odměny advokáta s tím, že se nejedná v tomto případě o nutný výdaj.
Stěžovatelka se domáhala změny ústavní stížností. Ústavní stížnost Ústavní soud odmítl.


Spisová značka IV.ÚS 2777/11 ze dne 27. 12. 2011

NÁLEZ (abstrakt)

Ústavní soud cituje publikovaný názor o obchodu s bagatelními pohledávkami. Zde zdrojem zisku není pohledávka sama, ale odměna advokáta za zastupování.
Dále soud cituje samosoudce okresního soudu:
Pavel Téra: "Je v zásadě již skutečností obecně známou, že existují subjekty, zejména právnické osoby, jež cíleně vyhledávají a ve velkém rozsahu ´nakupují´ převážně tzv. bagatelní pohledávky, a to za účelem jejich uplatnění v soudních řízeních, ve kterých je od počátku zastupuje advokát, který je s takovou osobou fakticky propojen, a že hlavním (nebo jediným) důvodem takového postupu je předpoklad (několikanásobného) navýšení ´hodnoty´ pohledávek v podobě náhrady nákladů takto uměle vykonstruovaného ´právního zastoupení.´"

Podle občanského soudního řádu soud přizná úspěšnému účastníku řízení také nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.
Okresní soud shledal náklady na advokáta neúčelné, protože všechny jím podané žaloby měly stejný text, ten se lišil jen osobními daty žalovaného, datem kontroly, číslem zápisu o provedené přepravní kontrole, částkou a počátečním dnem prodlení.
Psaní takové žaloby je rutinní administrativní činnost, kterou lze navíc zautomatizovat užitím výpočetní techniky (red. pozn.: funkce hromadné korespondence ve Wordu s připojením dat žalovaných z datového souboru, např. z tabulky Excelu nebo z tabulky databáze).

Okresní soud zároveň porovnal situaci dopravce, který sám za sebe podal přibližně stejný počet žalob, v řádu deseti tisíc, a to úspěšně. Přitom soud zdůraznil, že pro dopravce jsou pohledávky nechtěným vedlejším produktem, naproti tomu pro stěžovatelku jsou atraktivním zbožím. Dopravci vyhotovoval žaloby jeho zaměstnanec bez právního vzdělání s použitím vzorové žaloby od advokáta.
Pokud stěžovatelka (zde opět společnost odkupující a vymáhající pohledávky) podniká ve vymáhání pohledávek jichž naprosto dobrovolně nabyla, musí být ke své činnosti také dostatečně materiálně a personálně vybavena.


Stěžovatelka měla vůči stanovisku soudu více výhrad. Ty zde nejsou rozepsány, vizte stať III. nálezu ÚS.


Soud dospěl k závěru, že je nutno ústavní stížnost odmítnout jako neopodstatněnou.
Stěžovatelce nebylo odepřeno právo na soudní pomoc a ani právo na právní pomoc.
Ústavní soud se zabýval i minimální hodnotou pohledávek - ÚS není od toho, aby plnil funkci odvolací instituce u tzv. bagatelních pohledávek a přezkoumávat tak rozhodnutí nižších soudů.


Ústavní sou tuto ústavní stížnost odmítl. Tj. zaujal stanovisko, že ne každé zastoupení advokátem je účelně vynaložený náklad.


Plné znění nálezu ÚS zde.

8. 12. 2012 revisor.cz


| hlavní stránka > předpisy > nález Ústavního soudu (souhrn) |